Západní obřad

Římskokatolická církev

Je největší z třiadvaceti autonomních katolických církví a jedinou západní katolickou církví. Asi 1,13 miliardy pokřtěných římských katolíků činí římskokatolickou církev největší křesťanskou církví a největší náboženskou organizací na světě.

V České republice se k ní podle posledního sčítání lidu (2001) hlásí 2 740 780 věřících.

Kromě společenství s římským biskupem, papežem, které spojuje všechny katolické církve, je pro římskokatolickou církev typický latinský ritus; až na výjimky se jedná o ritus římský, místně církev užívá i jiných ritů.

Počátky římskokatolické církve jakožto samostatné organizace oddělené od většiny východních církví souvisejí s Velkým schizmatem kolem roku 1054, kdy si papež, římský patriarcha, nárokoval moc nad čtyřmi východními patriarcháty. Ty se odmítly podrobit a církevní představitelé Říma a Konstantinopole se po řadě teologických i mocenských sporů vzájemně exkomunikovali a prokleli.

 
Věřící

Nejkatoličtějším kontinentem je Amerika, katolicismus drtivě převládá v prakticky celé Jižní a Střední Americe a hlásí se k němu něco málo přes polovinu věřících obyvatel Kanady.Celkem žije v Jižní Americe asi polovina všech katolíků. Po ní následuje Evropa, kde se obvykle udává podíl katolíků v rozpětí 30-40 %. V Austrálii se ke katolictví hlásí 25 % obyvatel a v Africe asi 1/6 obyvatel. Nejméně katolickým kontinentem je Asie, kde katolíci představují na území drtivé většiny asijských států zanedbatelnou menšinu, často pronásledovanou. Výjimku tvoří Filipíny a Východní Timor.

Organizace

Coby organizaci určuje fungování římskokatolické církve Kodex kanonického práva (zkráceně CIC, vydán 1983).

Církevní správa se člení na jurisdikční oblasti, nejčastěji vymezené na územním základě, existují však i jiné možnosti.Za základní a standardní jednotku lze považovat diecézi, která se obvykle dále dělí na farnosti. Diecéze se mohou sdružovat v církevní provincii.

Vztah k ostatním katolickým církvím
Římskokatolická církev sdílí s ostatními katolickými církvemi společenství ve svátostech a umožňuje věřícím z jednotlivých katolických církví za určitých podmínek změnu příslušnosti k této církvi, např. při migraci, svatbě apod.; teoreticky může být papežem, tedy biskupem církve latinského obřadu, zvolen i věřící některé z východních katolických církví.

Svátosti
Katolická církev uznává sedm svátostí (čísla v seznamu označují příslušné odstavce Katechismu katolické církve (KKC).

§  Křest

§  Biřmování

§  Eucharistie (svaté přijímání, mše)

§  Svátost smíření

§  Svátost nemocných

§  Kněžství

§  Manželství

 
Liturgie a modlitba
Středem života církve je liturgie, v níž hraje nejdůležitější úlohu eucharistická bohoslužba (= mše). Součástí liturgie je též Denní modlitba církve, což je modlitba založená na žalmech a jiných biblických textech, která má uvádět křesťana do života v Boží přítomnosti po celý den. Krom toho existuje v církvi mnoho dalších způsobů modlitby, ať už spontánní nebo ustálené, společné nebo soukromé.